Rekonstrukce stup u kláštera Kila Gompa úspěšně dokončena

Čeští dárci přispěli zásadní mírou k obnově buddhistických historických stup, které by jinak zchátrali.

Cesta do kláštera s nečekaným překvapením

Z města Paro se vydáváme cestou vedoucí přes vyschlá, podzimním sluncem zalitá, rýžová pole. Klikaté serpentiny se začínají zvedat čím dál výš, až nás po pár kilometrech překvapí sníh. Na první pohled fascinující zážitek se mění v malé drama.

Auto má patrně letní pneumatiky a narůstající sněhová vrstva na silnici způsobí, že uvízneme v zatáčce. Zapeklitou situaci ale vyřešíme po bhútánsky. Zavoláme asha lámovi z kláštera. Ten zrovna náhodou potřebuje jet dolů do města. Domluva tedy zní: On si vezme náš pohodlný městský vůz a my jeho terénní džíp. Auta si vyměníme na zatáčce.

Čekání na lámu se ale táhne. Oči nám klimbají, až obě usneme. Probudí nás až klepání na okénko. Snědý asha láma v rudém hábitu stojí na sněhu jen v sandálech, jak se na buddhistického mnicha sluší a patří. Smějeme se, jak jsou některé chvíle v životě prosté i fascinující zároveň. Na místě mu rovnou předávám náš další dar, tisíc dolarů v hotovosti, který má sloužit na běžný chod kláštera a nákup dalších topných zařízení.

V kláštere se seznámíme s mniškami a povídáním trávíme příjemně dlouhé chvíle. Děkují za každou pomoc a dokonce dodnes používají deky, které jsme tam před pár lety přivezli, aby jim bylo přes zimu tepleji. Diana je vyzpovídala, jak jejich každodenní život v kláštere vypadá a odkaz na reportáž pro Maria Claire najdete na konci tohoto článku.

Dodrželi slib?

Po jednoduchém, ale velmi hutném obědě, vykročíme k tomu nejdůležitějšímu místu – k stupám, tedy svatyním. Nutno říct, že i přes krásné vztahy, dlouhodobou důvěru a mou všeobecnou víru v lidskou poctivost, jsem měla určité obavy. Říkala jsem si, že přece jen nemám žádnou kontrolu nad tím, jak a zda vůbec rekonstrukce proběhne. Doufala jsem, že budu moct všem dárcům potvrdit, že jejich prostředky byly skutečně použity tak, jak bylo prezentováno. S určitou nervozitou tedy vyhlížím tři stupy na konci cestičky.

Před námi se vynoří zářivě bílé svatyně na pozadí mohutných vrcholů Himalájí. Kochám se pohledem na hory, které nás ze všech stran obklopují. Čerstvě vymalované stupy působí dojmem, jako by je zde někdo postavil teprve včera. Rekonstrukce viditelně proběhla velmi citlivě, samozřejmě s ohledem na původní ráz a všechny posvátné poklady uvnitř.

Přiznám se, že mě provedení i kvalita celé práce příjemně překvapily. Na zemi je ještě několik kapek bílé barvy a já se v duchu upřímně raduji, že důvěřovat, pomáhat a spolupracovat s dobrým záměrem má opravdu smysl.

Tak se můj sen, že prastaré stupy budou zrekonstruovány právě za pomoci českých dárců, kteří k Bhútánu, budhismu, či ženským klášterům cítí určitou blízkost, nakonec stal realitou. Stála jsem tam, v posledních paprscích zapadajícího slunce, u třech krásných svatyní a říkala si, že to je opravdu velké požehnání.

Projekt dokončen. Děkujeme vám!

Kila Gompa, často přezdívaná jako „ženské tygří hnízdo“ či „hnízdo tygřic“ zůstává stát, nebo spíš viset na skále, v těžko přístupných výšinách bhútánských hor. A když tam tak stojím a dívám se na tento stavební skvost, mám obrovskou radost, že na zemi stále existují dobří lidé i místa, která jsou takovou skutečnou pohádkou.

Náš projekt s Kila Gompa je tedy dokončen a já bych tímto chtěla z hloubi srdce poděkovat vám všem, kdo jste přispěli, byť třeba i dobrou myšlenkou, na tento můj, možná trošku šíleně působící, úmysl. Svatyně jsou zrenovované a denně se k nim chodí místní obyvatelé i mnišky modlit. Klášter žije svým předurčeným životem.

Lilia Khousnoutdinová, zakladatelka spolku Přátel Bhútánu a hlavní mecenáška projektu obnovy stup Kila Gompa

Pro detailní informace vám vřele doporučuji přečíst si rozsáhlou reportáž v Marie Claire o mniškách v Bhútánu, která vychází primárně z klášteru Kila Gompa.